Období od roku 1873 až do současnosti

V roce 1873 byly Lanžhotčané z lesů za pomoci vojska vyhnáni Lichtenštejny. Od té doby byli ochuzeni o svá stará práva pásti dobytek v panských lesích a rubati tam dřevo. Tento rok se stal mezníkem ve vývoji lužních lesů. Je to symbolický počátek naplňování cíleného lesního hospodaření a omezení činností, které vytvářely množství různorodých biotopů, které vyhovovali široké škále druhů rostlin i zvířat.

Povodně přicházely několikrát do roka. Příznivé však byly jen jarní záplavy v místech, kde voda zavlažila pozemky a přinášela úrodné nánosy. Naopak letní povodně zcela znehodnocovaly všechno seno na loukách. Využitelné plochy k zemědělství mimo údolní nivu byly téměř vyčerpány a snaha o zúrodnění pozemků se obrací do údolí velkých řek. Nejdříve však bylo nutné vyloučit záplavy a odvodnit podmáčená místa.

V 18. a 19. stol. byly regulace vodních toků a protipovodňová opatření prováděny především v horních a středních úsecích v zájmu ochrany rozrůstajících se velkých měst, průmyslu a zemědělství. V oblasti jižní Moravy byly úpravy prováděny jen pomístně. Teprve v 70. a 80. letech 20. století byly realizovány komplexní vodohospodářské úpravy i na jižní Moravě. Jednalo se o úpravy řek Moravy a Dyje a výstavbu vodního díla Nové Mlýny. Po provedených regulacích řek s vyloučením pravidelných záplav, začal lužní les usychat a chřadnout, a proto bylo v 90. letech přistoupeno k revitalizačním opatřením, které pomohly opět navrátit vodu do lužního lesa a alespoň částečně obnovit jeho přirozené fungování.