Počátky dnešního osídlení

Lidé byli nuceni se přesunout do výše položených míst, tedy na říční terasy lemující údolí Moravy a Dyje, kde byly postupně zakládány jednotlivé vesnice, z nichž velkou část známe dodnes.  Přestože v nivě už nemohli lidé trvalé žít, nepřestali zde hospodařit. Měli zde louky, pastviny pro dobytek a les, ze kterého získávali potřebné dřevo. Orná půda z důvodů záplav nemohla být obdělávána a tak stejně jako osídlení jsou nová políčka zakládána mimo dosah vody. Opuštěné a neobdělávané plochy postupně, pokud nebyly přeměny na pastviny či louky, zarůstaly lesem.

Těžkosti lukaření spojené s povodněmi nám přibližuje úryvek z knihy Lanžhot – příroda a dějiny: „S povodněmi bylo přinášeno do údolní nivy obrovské množství sedimentu bohatého na živiny, který měl příznivý vliv na produkci luk. Daní za vysokou produkci a kvalitu byla nejistota, zda senoseč nebo sklizeň již usušeného sena nepřekazí povodeň. Tráva se po opadnutí nemohla na loukách nechat, musela se pokosit a odvézt, kvůli sklizni otavy anebo senoseči v dalším roce. Sečení trávy na loukách po povodni bylo velmi namáhavé, kosy se na zablácených stéblech rychle otupily a lidé se brzy unavili. Posečená tráva nebyla k potřebě, a tak se z panských luk vozila rovnou na hnojiště a ani poddaní s ní nemohli dělat nic jiného. Když byl velký nedostatek píce, zablácená tráva se sušila. Znečištěné seno se mlátilo, aby bylo aspoň částečně zbaveno bláta, a teprve potom se mohlo dát dobytku. Aby je lépe žral, přidávala se k němu sůl, ale ani s touto přísadou to nebylo příliš dobré a ani zdravé krmení.“

Vysoká potřeba dříví v době průmyslové revoluce na konci 18. stol., a s tím související snaha o cílevědomé lesní hospodaření, vedla v roce 1754 k vydání prvního lesního zákona na našem území “Císařského patentu lesů a dříví se týkajícího“ Marií Terezií, který zakazuje pastvu a hrabání steliva v lesích.

Tímto měla být zaručena obnova lesa a vyšší výnosy. Naplňování patentu však postupovalo pomalu a pastva v lužních lesích soutoku Moravy a Dyje byla definitivně ukončena až v roce 1873.

Nutno zmínit, že Císařský patent se více než samotnou pastvou zaobíral snahou zaručení trvalé obnovitelnosti lesů, které byly v období průmyslové revoluce drancovány nad únosnou míru.