Celý ekosystém lužních lesů za svůj vznik i vývoj vděčí lidské činnosti. Prvním impulsem bylo odlesnění horních částí povodí Moravy a Dyje, které mělo za následek vznik pravidelných a mohutných povodní. Z nížinných lesů se tak staly lesy lužní s mnohými vlhkomilnými druhy.
Potřeba pastvy zvířat, získávání dřeva na otop či sena pak dále formovala dnešní pestrou mozaiku společenstev. V lesích oblasti Soutoku se běžně páslo ještě v polovině 19. století, a díky tomu vypadaly jinak než dnes. Velkou část tvořily řídké porosty se starými jedinci v horním patře a naopak intenzivně osekávanými a spásanými omlazujícími pařezinami v podrostu. Na nově získaných loukách zůstávaly stát skupinky mohutných dubů, které vzhledem k dostatečnému oslunění a prostoru vyrostly do obrovských rozměrů. Dnes tyto duby můžeme považovat za jeden ze symbolů lokality.
Všechny tyto činnosti nepřímo vytvářely prostředí, které prospívalo širokému spektru rostlinných i živočišných druhů.
