Hrúdy

Hrúdy tvoří v lužním lese místa, která většinou nebývají zaplavována ani při větších záplavách. Jsou to pozůstatky vrcholků písečných dun, které zde uložil vítr v chladnějších obdobích mladších třetihor, kdy byla niva mnohem členitější a prostá dřevinné vegetace.
V minulosti hrúdy vystupovaly nad okolní terén i 10 metrů a poskytovaly dostatek prostoru pro tehdejší osadníky. Teprve na začátku 13.-14. století, s příchodem povodní přinášejících velké množství materiálu z vyšších poloh, se začaly terénní nerovnosti v nivě vyrovnávat. Dnes už hrúdy vystupují nad okolní terén jen o několik málo metrů. Na vrcholky dnešních hrúdů však voda stále nedosahuje ani při větších záplavách, proto jsou tyto místa často využívaná pro myslivecké a krmné zařízení. Během záplav poskytují húdy útočiště i lesní zvěři, která je na tomto omezeném prostoru uvězněna i po dobu několika dní. Během této doby spásá dostupnou vegetaci, čímž udržuje hrúdy prosvětlené, bez zapojené stromové vegetace.
Přítomnost nezalesněných hrúdů v lužním lese podmiňuje zastoupení druhů, které jsou vázány na vysychavé a chudé půdy. Roste zde kosatec dvoubarevný, hvozdík svazčitý a pontederův, divizna brunátná, chřest lékařský a kavylovité trávy. Na osluněných a rozvolněných stanovištích hrúdů můžeme zahlédnout i mnohé druhy denních motýlů, mezi nimi i dnes již vzácného a ohroženého jasoně dymnivkovitého, z dalších druhů hmyzu zde žije zajímavá kudlanka nábožná.
U mnohých hrúdů došlo k jejich umělému zalesnění, v největší míře borovicí lesní. Tento druh je přivyklý na chudá, písčitá stanoviště a dosahuje na nich vysokých přírustů. Zalesněním hrůdů dochází k zastínění stanoviště a celkové změně podrostu, který je na prosvětlených hrúdech tak cenný.